1. Ticho láká němý chlad,
posílá ho do nálad,
do slov „Vážně tě mám ráda“
a možná i dál…

Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.

R1: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

2. Tichu vládne němý pláč,
nečitelný je to hráč.
Štěká ten, kdo není rváč,
dnes víc ty ho znáš.

Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.

R2: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

Chráníš svou tvář,
co já z toho mám?
Ty dál v davu cítíš se sám.

Ze střípků vět
skládáme svět.
Hlas cítím i v posledních pádech,
bere mi dech a já…

R: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.

Chráníš svou tvář,
co já z toho mám?
Ty dál v davu cítíš se sám.

Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.