Zvonek zvoní jako divý.
To pošta zpestří stařence chvíli.
I žene se k vrátkům s obrovskou pílí.
To těší se po ránu na dopis bílý.

Za kliku bere, otvírá vrátka.
Na prahu spatří pošťáka Radka.

Radku, Radečku, co pro mě máte?
Že vy mi od dcerky psaníčko dáte?
Babičko milá, to víte, že dám - odvětí vlídně.
Do brašny sahá, dopis jí dává.

Dík za dík dá.
Tu však se Radeček stařenky ptá:
babičko, malou prosbu na vás mám.
Chce se mi kakat, mohu jít k vám?

To víte, že můžete, jen pojďte dál.

V budce však Radeček
vyjmul nůž z brašny.
Strhnut tím plánem.
obočí vraští.

Teď tiše se vkrádá do světničky,
a vztekle bodá do babičky.
Krev si cáká na kachličky,
na kamna i na košíčky.

Vykuchal ji jako svini.
Co s tím svinstvem teďka míní?
Ale coby.
Ukájí se rychle dlaní.
Musí přeci stihnout ještě,
musí stihnout poštu ranní.