Já již pøestával vìøit - o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenìlo. 

S prvním snìhem náhle vrátily se hlasy mých drahých, 
vesmírní andìlé mì žalem spoutali, abych prý nezapomnìl. 
Vloèkami posílají zprávy o pøísaze, ty se však rozplývají o štìrk a bahno. 
Vím, jednou se nahromadí... 

V mlžných veèerních zahradách zaèal jsem vykopávát jámy 
sobì i všem mým stínùm, pøi veškeré nenávisti. 
Nechci více svìtla a stìny se pomalu pøiblížují. 

Èekám, až si pro mì pøijdou...