Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí
i přes pár cizích slov tvý dopisy 
jsem zvládal přečíst.
Dnes ty cizí převažují ty známý.
Co je to s námi, sakra?
Co je to s námi?

Ešte včera vraveli sme na rovnako 
až na malé odchýlky 
dnes pripadám si ako pako
keďže všetky slova cudzie zdajú sa mi 
čo je to s nami, sakra...
čo je to s nami?

Včera jsem ti zvládal rozumět, 
furt chápu jednotlivý slova.

Lenže uniká ti zmysel viet,
treba to skúšať zas a znova.

Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět,
a teď už nejsem.

Dívam sa do slovníka a smutno je mi, 
že už som len cudzinka v tvojej zemi.

Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,
ale společná slovní zásoba se tenčí.
Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže
a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit.

Ešte včera vraveli sme na rovnako,
no slova menia významy 
a každá loď sa stane vrakom.
Zo známych sú neznámi
a čo je hlavné, pletieme si hlavne,
a to hlavne s hlavami.

Včera říkalas mi bonmoty,
dnes se učíš abecedu.

ja čakám čo zas vypotíš, 
pri mne buď no viac ma nebuď!

Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět,
a teď už nejsem.

Dívam sa do slovníka a smutno je mi, 
že už som len cudzinka v tvojej zemi.

Ešte včera vraveli sme bez problémov, 
teraz najlepšie si rozumieme keď sme nemo. 
Slova vodievajú nás za nos radi,
a ja už si dávno medzi riadkami neporadím.

Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,
ale v zákoutí vět na nás číhá nebezpečí, 
slova zákeřná jak jedovatí hadi, 
co v křivolakých souvětích nás dozajista zradí.

Pred sebou máme slepú mapu,
možno že nám chýba snaha.

Vždyť tvou řeč těla stále chápu.

Hoci iba keď som nahá.

Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět,
a teď už nejsem.

Dívam sa do slovníka a smutno je mi, 
že už som len cudzinka v tvojej zemi...

Že už jsi jen cizinka v mojí zemi...

Že už som len cudzinka v tvojej zemi.