Cituprázdné století
a všechno má řád,
věrnost, láska, obětí
se vzdávají vlád,
náš kód je dán,
schází mi v něm
nádech vlídných rán.

Zas úsvit světem hnul,
nehybný je jen pro nás,
je čtvrt a nebo půl,
chci hodiny zmást,
snad zdáš se mi zdáš,
nepospíchej, zastavím ten čas.

Když muž se ženou snídá,
a vychládá žár,
než se den rozhostí,
když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám
s ozvěnou něžností,
když muž se ženou snídá.

Svět se vytrh z opratí,
má děsivý cval,
a my stále na tratích
se míjíme dál,
náš kód je dán,
schází mi v něm
nádech vlídných rán.

Už svítá a je chlad
něha v čase minulém,
den na plyn [bad word] šláp,
sním v údolí tvém,
snad zdáš se mi zdáš,
nepospíchej zastavím ten čas.

Když muž se ženou snídá,
a vychládá žár,
než se den rozhostí,
když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám
s ozvěnou něžností,
když muž se ženou snídá.

Když muž se ženou snídá,
a vychládá žár,
než se den rozhostí,
když muž se ženou snídá,
noc zamknou jak chrám
s ozvěnou něžností,
když muž se ženou snídá,
a vychládá žár, než se den rozhostí.