Tou cestou,
tím směrem prý bych se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají,
kus něhy ti za nehty slíbí a dají.

Víc síly
se prát,
na dně víc dávat,
než brát.
i když se vleče a je schůdná jen v kleče,
donutí přestat se zbytečně ptát.

Jestli se blížím k cíli,
kolik zbývá víry.
Kam zvou
svodidla, co potmě mi lžou? 
Zda couvám zpátky
a plýtvám řádky, 
co řvou,
že už mi doma neotevřou.

Nebo jít s proudem,
na lusknutí prstů se začít hned smát.
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy 
a přes zkroucená záda být součástí stáda.

Ale zpívat a hrát,
kotníky líbat a stát.
Na křídlech všech slavíků
a vlastně už ze zvyku
přestat se zbytečně ptát.

Jestli se blížím k cíli, 
kolik zbývá víry,
kam zvou 
svodidla, co potmě mi lžou? 
Zda couvám zpátky
a plýtvám řádky, 
co řvou,
že už mi doma neotevřou.

Jestli se blížím k cíli, 
kolik zbývá víry,
kam zvou 
svodidla, co potmě mi lžou?
Zda couvám zpátky 
a plýtvám řádky,
co řvou, 
že už mi doma neotevřou.