Jedu takhle tábořit škodou sto na Oravu. 
Spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. 
Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, 
žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin. 
Jožin z bažin močálem se plíží, 
Jožin z bažin k vesnici se blíží, 
Jožin z bažin už si zuby brousí, 
Jožin z bažin kouše, saje, rdousí. 
Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, 
platí jen a pouze práškovací letadlo. 
Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice. 
Přivítal mě předseda, řek mi u slivovice: 
«Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, 
tomu já dám za ženu [bad word] a půl JZD.» 
Jožin z bažin… itd. 
Říkám: «Dej mi, předsedo, letadlo a prášek, 
Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.» 
Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, 
na Jožina z letadla prášek pěkně klesl. 
Jožin z bažin už je celý bílý, 
Jožin z bažin z močálu ven pílí, 
Jožin z bažin dostal se na kámen, 
Jožin z bažin tady je s ním amen. 
Jožina jsem dohnal, už ho držím, johohó, 
dobré každé lóvé, prodám já ho do ZOO.