COUNTRY
Nuže, sedni na vlak a ujížděj některým směrem, zpívaje si do
rachotu kol “kudy ven, kudy ven”. I defilují ulice Velkého Počtu,
bubny plynáren, křižovatky kolejí, továrny, hřbitovy; nyní vpadají
pásy zeleně do nekonečného města, vidíš poslední stanice tramvají,
tichá předměstí, zelenou trávu a první ovečky skloněné k zemi ve
věčném přírodním obřadu žraní. pak ještě půl hodiny, a jsi venku
z největšího města na světě; vystoupíš na některé staničce, kde tě
čekají pohostinní lidé, a jsi v anglické country.
Kde se nyní nabereš pěkných slov, abys vylíčil tiché a zelené
půvaby anglického venkova? Byl jsem dole v Surrey a nahoře v
Esu; běhal jsem po cestách vroubených živými ploty, samými
živými ploty, které dělají z Anglie tu pravou Anglii, neboť
ohraničují, ale netísní; pootevřená vrátka tě vedou do staleté aleje
parku hlubšího nežli les, a tady je červený domek s vysokými
komíny, věž kostela mezi stromy, luka se stády krav, stáda koní, jež
po tobě obracejí krásné a vážné oči; cestička jako by ji vymetl,
sametové tůně s lekníny a kosatci, parky, zámky, louky a louky,
žádná pole, nic, co by křičelo o lidské dřině; ráj, kde sám pánbůh
udělal asfaltové a pískové cesty, nasázel staré stromy a upletl z
břečťanu dečky na červené domky. Můj strýče, český sedláku, jak
byste potřásl v nevoli hlavou, dívaje se na červená a černá stáda
krav na nejkrásnějších lukách světa, a řekl byste: Jaká škoda toho
krásného hnoje! řekl byste: Proč tadyhle nenasázejí řepy, a tuhle,
lidi, tuhle by mohla být pšenka, a tady brambory, a tady bych
nasázel místo toho křoví třešně a vajksle; a tady vojtěšku, a tuhle
ovísek, a tady na tom lánu žito nebo řepku; vždyť je tu hlína, lidi, že
by ji mohl na chleba mazat, a oni to nechají na pastvu!
– Víte, strýčku, ono to prý tady nestojí za tu práci; abyste věděl,
pšenka sem chodí z Austrálie a cukr z Indie a brambory z Afriky
nebo odkud; víte, strýčku, tady už nejsou sedláci; a tohle je jen
taková zahrada. – víš, hochu, řekl byste, to se mně u nás líbí víc; je
to třeba jen řepa, ale člověk aspoň vidí tu práci. tady, vždyť tu ani
nikdo nehlídá u těch krav a voveček; že jim je nikdo neukradne!
Namoutě, hochu, vždyť tu není vidět človíčka; jen tamhle jede
někdo na kole, a tady, kuš, zas někdo na tom smradlavém autě;
hochu, hochu, copak tu nikdo nic nerobí?
Těžko bych vyložil svému strýčkovi hospodářskou soustavu
Anglie; příliš by ho svrběly dlaně po těžké radlici. Anglický venkov
není pro práci; je pro oči. Je zelený jako park a nedotčený jako ráj; i
putoval jsem travnatou stezkou v Surrey za vlahého dešt&