Karel Hynek Mácha - Máj
1836

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.

Был поздний вечер - юный май,
Вечерний май - томленья час.
И горлинки влюбленный глас
Звучал, тревожа темный гай.
Был полон неги тихий мох,
Цветущий куст о грусти лгал,
И соловей изнемогал,
Услышав розы страстный вздох.
И озеро тайком грустило,
Тенистый брег ему внимал
И воды кругом обнимал;
А в небе дальние светила
Чредою голубой блуждали,
Как слезы страсти и печали.
Летели в храм любви они,
И в ожиданье сладкой встречи
Друг к другу мчались издалече
Те перелетные огни.