Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,
 tys' mě opustil ospalou,
 tu v hloubi zahrady cítím úklady,
 s píšťalou někdo sem kráčí,
 hrá náramně krásně a na mě
 tíha podivná doléhá,
 hrá náramně, zná mě, nezná mě,
 něha a hudba až k pláči.

 Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
 krok, a slušně se uklání,
 jsem rázem ztracená, co to znamená,
 odháním strach, a on praví:
 Pan jméno mé, mám už renomé,
 Pan se jmenuju a jsem bůh,
 Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
 jen Pan je pro vás ten pravý.

 ráno, raníčko, ach, má písničko,
 Pan mi zmizel i s píšťalou,
 od Pana, propána, o vše obrána,
 ospalou najde mě máti,
 hrál a ve tmě krásně podved' mě,
 kam jsem to dala oči, kam,
 Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
 počítám "dal" a "má dáti".