Jaromir Nohavica
 Peterburg
  
  
  Kdyz se snasi noc na strechy Peterburgu,
  pada na me zal,
  zatoulany pes nevzal si ani kurku
  chleba, kterou jsem mu dal.
  
  Lasku moji knize Igor si bere,
  nad sklenkou vodky hraju si s revolverem,
  havran useda na strechy Peterburgu,
  cert aby to spral.
  
  Nad obzorem leti ptaci slepi
  v zari cervanku,
  moje duse, sirosira stepi,
  mas na kahanku.
  
  Memu zalu na svete neni rovno,
  vy jste tim vinna, Nadezdo Ivanovno,
  vy jste tim vinna, az me zitra najdou
  s dirou ve spanku.