To už bude rok, 
 cos mi z vlaku mával
 teď najednou, 
 krůček přede mnou,
 Trochu vázne hlas, 
 to se někdy stává,
 Taky hned co říct, 
 slova, jen nic víc.

 ty se ptáš co já, 
 jsem zdráva, jak se mám,
 No žijem jak se dá, 
 znáš to přece sám.

 Táhlo tě to sem, 
 další řádky frází,
 Ač vzdálen na sta mil, 
 vlastně jsi tu byl,
 Párkrát také psals, 
 jak ti hrozně scházím,
 Brzy však jak vím, 
 smířil ses i s tím.

 ty se ptáš co já, 
 a jak mi mělo být,
 Když ten kdo zůstat má, 
 ráčil odejít.
 To člověk nechce spát 
 a jíst mu nechutná,
 Den po dni tisíckrát, 
 ptá se a co já.

 Co o tom co ty víš, 
 jak rok zvolna míjí,
 Jak se dlouží stín, 
 svátky bez hostin,
 Co ty víš a znáš, 
 jak se hořkost vpíjí,
 Do čtyř holých zdí, 
 když se připozdí.

 ty se ptáš co já, 
 jak jen se neusmát,
 Je pozdě jak se zdá, 
 tenkrát ses měl ptát.
 Jak rozumět ti mám, 
 jak chápat slova tvá?
 Snad taky byl jsi sám 
 a ty se ptáš, co já.

 Už to bude rok, 
 tak tě tedy vítám,
 vidět si mně chtěl 
 a teď zas, abys jel.
 Já tě nezvu dál, 
 co když někdo spí tam,
 někdo, co já vím, 
 možná i tvůj syn.
 Tak se měj