Až jednou na rohu oslovím děvče 
a začnu o lásce pět 
a ona řekne mi - 
pěvče, kéž by vám bylo míň let... 

Řeknu c'est la vie, c'est la vie, 
tím to končívá a to mě nebaví, nebaví, 
hrajte ještě dál, naposledy. 

Až jednou budu u konce mé písně, 
až ticho ovládne sál, 
ze tváří vyčtu vám výsměch, 
až budu stát opodál. 

Řeknu c'est la vie, c'est la vie, 
tím to končívá a to mě nebaví, nebaví, 
hrajte ještě dál, naposledy. 

Až jednou za noci nebo i za dne 
srdce mé zpomalí klus, 
až náhle opona spadne, 
až hudba dohraje blues, 

řeknu c'est la vie, c'est la vie, 
tím to končívá a to mě nebaví, nebaví, 
hrajte ještě dál, naposledy. 

C'est la vie, c'est la vie, 
a to mě nebaví, nebaví, 
hrajte ještě dál, naposledy.